|
|
Early Detection of Disease Progression in Patients with Myelodysplastic Syndromes.
Kaisrlíková, Monika ; Beličková, Monika (vedoucí práce) ; Kalinová, Markéta (oponent) ; Zemanová, Zuzana (oponent)
Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní skupina onemocnění charakterizována klonální poruchou krvetvorby s rizikem transformace do akutní myeloidní leukémie (AML). Na základě vyšetření krevního obrazu, kostní dřeně a cytogenetiky je podle mezinárodních prognostických skórovacích systémů určováno riziko transformace do AML. Přesné určení rizika je klíčové pro zvolení správné léčby. Cílem této práce byla identifikace molekulárních markerů pro včasnou detekci progrese onemocnění. Pomocí cDNA čipů a sekvenování nové generace byly analyzovány dlouhé nekódující RNA (lncRNA) a rekurentně mutované geny v buňkách kostní dřeně. Zároveň bylo naším cílem popsání signálních drah, které se podílí na progresi onemocnění, a vysvětlení, jak dané biomarkery k progresi přispívají. V transkriptomové studii jsme identifikovali 4 kandidátní lncRNA, které by mohly sloužit jako prognostické biomarkery horšího průběhu MDS, a to H19, WT1-AS, TCL6 a LEF1-AS1. Na základě několika statistických přístupů jsme prokázali, že hladina transkriptu H19 může sloužit jako velmi silný nezávislý prognostický marker. Navíc naše data ukázala, že progrese je doprovázena poruchou transkripční regulace imprintovaného lokusu H19/IGF2 a miR-675, která přímo reguluje H19 a hraje významnou roli v tumorigenezi. V genomické studii zaměřené...
|
|
| |
|
|
Proteomická analýza vybraných onkohematologických onemocnění
Pimková, Kristýna ; Dyr, Jan (vedoucí práce) ; Kodíček, Milan (oponent) ; Petrák, Jiří (oponent)
Oxidační stres je významným faktorem v karcinogenezi onkohematologických onemocnění, ovšem jeho role v patogenezi myelodysplastického syndromu (MDS) nebyla doposud objasněna. V této práci jsme stanovili oxidační status v plazmě MDS pacientů a sledovali změny proteomu (oxidační modifikace proteinů, interakce a vznik komplexů), ke kterým v plazmě MDS pacientů v důsledku oxidačního stresu dochází. Pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie jsme stanovili hladiny celkového cysteinu, homocysteinu, cysteinylglycinu, glutathionu, dusitanů a dusičnanů v plazmě 61 MDS pacientů a 23 zdravých dárců. Oxidační stres u MDS pacientů prezentovaný signifikantně sníženými hladinami glutathionu a dusitanů a signifikantně zvýšenými hladinami ostatních aminothiolů nekoreloval s přetížením železem. Dále jsme naměřili zvýšené hladiny asymetrického dimethylargininu v séru pacientů středního věku s MDS, které souvisí s posttranslační modifikací arginylových zbytků proteinů. Nalezli jsme signifikantně zvýšenou hladinu karbonylovaných proteinů v plazmě MDS v porovnání se zdravými dárci. Pomocí hmotnostní spektrometrie jsme identifikovali pět S-nitrosylovaných proteinů krevních destiček u MDS pacientů a navrhli jsme soubor šestnácti plazmatických proteinů, z nichž některé mohou být s velkou pravděpodobností karbonylované v...
|
|
|
Differentiation plasticity of hematopoietic cells
Polgárová, Kamila ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent) ; Šálek, Cyril (oponent)
Hematopoéza byla mnoho let považována za nezvratný přímočarý proces, který postupným omezováním liniové plasticity vedl k vzniku zralých krevních elementů. V posledních letech se však objevily práce, které poukazují na nečekaně široký potenciál hematopoetických buněk, kdy i z lymfoidních prekurzorů můžou vzniknout zralé myeloidní buňky a naopak. Za fyziologických okolností je krvetvorba striktně regulována a definitivní osud buněk je ovlivněn mnoha faktory, které vedou ke změnám regulačních sítí zahrnujících transkripční faktory, epigenetické či post-transkripční modulátory. Jakékoli narušení této přísné kontroly, způsobené mutacemi nebo jinými událostmi, ovlivňuje proliferaci a liniovou plasticitu hematopoetických prekurzorů. To může vést ke klonálnímu růstu rozličné signifikance či k leukemogenezi. Změny v jednotlivých dráhách pak mohou ovlivnit i citlivost hematologických malignit na léčbu. Pro lepší pochopení hematopoetické regulace jsme se rozhodli popsat změny genové exprese v průběhu fyziologického vývoje zdravých lymfoidních a myeloidních buněk, jakož i u buněk leukemických a to pomocí vlastní zjednodušené platformy založené na PCR v reálném čase. V sortovaných hematopoetických progenitorech a jejich maligních protějšcích jsme vyšetřili expresi 95 genů spojených s diferenciací vybraných...
|
|
|
Role DNA reparačních mechanismů v patogenezi myelodysplastického syndromu.
Válka, Jan ; Čermák, Jaroslav (vedoucí práce) ; Pospíšilová, Dagmar (oponent) ; Penka, Miroslav (oponent)
Souhrn Předpoklady a cíle: Vysoký výskyt mutací a cytogenetických abnormalit u pacientů s myelodysplastickým syndromem (MDS) naznačuje přítomnost defektů v mechanismech DNA reparace. První část práce se zaměřuje na monitoraci genové exprese DNA reparačních genů a její změny v průběhu progrese onemocnění. Ve druhé části studie bylo použito sekvenování nové generace k detekci jednonukleotidových polymorfismů (SNP) a mutací v DNA reparačních genech a byla hodnocena možná asociace těchto genetických abnormalit s rizikem rozvoje MDS. Metody: Expresní profilování 84 DNA reparačních genů bylo provedeno na CD34 pozitivních buňkách kostní dřeně pacientů s MDS. Skríningová kohorta sestávala z 28 pacientů a exprese vybraných genů byla dále hodnocena v rozšířené kohortě 122 pacientů se všemi podtypy MDS. Sériové vzorky byly použity k monitoraci exprese genů RAD51 a XRCC2 v průběhu progrese onemocnění. Imunohistochemický průkaz RAD51 rekombinázy byl proveden u trepanobioptických vzorků. Cílené sekvenování exonových oblastí 84 DNA reparačních genů bylo provedeno ve skríningové kohortě MDS pacientů. Real-Time PCR byla použita ke zhodnocení genotypu vybraných SNP v populační studii. Výsledky: Geny RAD51 a XRCC2 vykazovaly odlišnou expresi mezi MDS nízkého a vysokého rizika (p < 0,0001), zatímco exprese genu RPA3 byla...
|
|
|
The role of cereblon in lenalidomide therapy of del(5q) myelodysplastic syndrome
Bokorová, Radka ; Fuchs, Ota (vedoucí práce) ; Lukačková, Renata (oponent) ; Krijt, Jan (oponent)
Myelodysplastický syndrom (MDS) s delecí dlouhého raménka chromozomu 5 (5q syndrom, del(5q)) může být charakterizován anémií, makrocytózou, normálnímim nebo zvýšeným počtem krevních destiček a hypolobulovanými kostní dřeni. 5q syndrom se řadí mezi nízko rizikové MDS, které ojediněle transformují do akutní myeloidní leukémie (AML). 5q spojen se starším věkem a převládá u žen. Dalším znakem je transfúzní závislost, která je léčená léky stimulujícími erytropoézu (ESA), například erytropoetin (EPO). Navíc, odpověď pacientů je jenom 30 mediánem odpovědi ~24 měsíců. Druhou linií léčby je lenalidomid (LEN), což je derivát teratogenního analogu thalidomid. LEN zvyšuje erytropoézu a inhibuje růst erytroidných progenitorových buněk del(5q) in vivo a nemá signifikantní efekt na růst normálních progenitorových buněk CD34+ nebo cytogeneticky normálních progenitorových buněk u MDS se klony del(5q). LEN je využíván jako léčba u mnohočetného myelomu, myelodysplastického syndromu a lymfomů. LEN je drahý lék a ne u každý MDS pacient odpovídá na terapii. Toto je důvod proč je důležité najít biomarker pro určení úspěšné terapie. Některé studie u mnohočetného myelomu ukazují, že cereblon může být tímto biomarkrem, který je zapotřebí. Cereblon (CRBN) je součástí komplexu E3 ubiguitin ligázy CRL4 obsahující komplexu CRL4 jako...
|
|
|
Myelodysplastický syndrom - hledání molekulární podstaty
Beličková, Monika
Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní skupina klonálních hematopoietických onemocnění s neefektivní hematopoézou. Je charakterizován morfologickou dysplázií, periferní cytopenií postihující jednu či více vývojových buněčných linií a zvýšeným rizikem transformace do akutní myeloidní leukemie (AML). Časné fáze MDS se dají považovat za premaligní onemocnění. Patogeneze MDS nebyla doposud dostatečně vysvětlena, ale s rozvojem molekulárně genetických a cytogenetických metod dochází postupně k objasňování vzniku a vývoje choroby. Vedle cytogenetických změn, které jsou součástí používaného prognostického systému (IPSS-R), se do popředí dostávají také somatické mutace nacházející se v různých genech. V klinické praxi však nejsou zatím rutinně používány. Jeden z cílů této práce bylo sledování mutací v genu TP53 u pacientů s nízkým rizikem MDS, kteří mají obecně dobrou prognózu a u kterých tato zjištění májí zvláště relevantní prognostický význam. Vyšetřili jsme celkem 154 pacientů s nízkým rizikem MDS a u 13% z nich jsme detekovali mutaci. Po rozdělení pacientů podle přítomnosti del(5q) jsme zjistili signifikantní rozdíly v zastoupení mutací. U 23,6% pacientů s delecí byla zachycena mutace na rozdíl od 3,8% pacientů bez delece. Multivariantní analýzou jsme zjistili, že mutace v genu TP53 (HR 3,7)...
|
|
|
Patofyziologické aspekty myelodysplastického syndromu ve vztahu k efektu cílené imunomodulační a demetylační terapie
Jonášová, Anna ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Maisnar, Vladimír (oponent) ; Faber, Edgar (oponent)
Myelodysplastický syndrom (MDS) představuje heterogenní skupinu klonálních chorob hemopoetické kmenové buňky charakterizovaných inefektivní hemopoézou, periferní cytopenií, morfologickou dysplazií a nebezpečím transformace do akutní myeloidní leukemie (AML). Jde o jedno z nejčastějších hematologických závažných onemocnění u nemocných starších 60 let. Jeho incidence stále stoupá. Terapie myelodysplastického syndromu je dosud relativně svízelná. Mimo transplantaci periferních kmenových buněk není v současné době k dispozici léčba vedoucí ke kompletní dlouhodobé remisi onemocnění. Transplantace ale pro většinou vyšší věk nemocných může být nabídnuta jen velmi malému procentu nemocných. Proto hledání nových terapeutických možností je zásadní. Do recentního zavedení dvou nových terapeutických modalit byla situace v léčbě nemocných s myelodysplastikým syndromem frustrující. Nové terapeutické přístupy jsou představovány imunomodulační léčbou representovanou preparátem lenalidomidem a epigenetickou terapií neboli demetylační léčbou representovanou preparátem 5- azacitidinem (azacitidin). Oba tyto nové léky mají významně vyšší efekt než dosud používaná léčba. Mechanismus jejich účinku však není ještě zcela objasněn. Proto jsem se rozhodla při zavádění této léčby u nás iniciovat několik výzkumných záměrů....
|
|
| |
|
|
Differentiation plasticity of hematopoietic cells
Polgárová, Kamila ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent) ; Šálek, Cyril (oponent)
Hematopoéza byla mnoho let považována za nezvratný přímočarý proces, který postupným omezováním liniové plasticity vedl k vzniku zralých krevních elementů. V posledních letech se však objevily práce, které poukazují na nečekaně široký potenciál hematopoetických buněk, kdy i z lymfoidních prekurzorů můžou vzniknout zralé myeloidní buňky a naopak. Za fyziologických okolností je krvetvorba striktně regulována a definitivní osud buněk je ovlivněn mnoha faktory, které vedou ke změnám regulačních sítí zahrnujících transkripční faktory, epigenetické či post-transkripční modulátory. Jakékoli narušení této přísné kontroly, způsobené mutacemi nebo jinými událostmi, ovlivňuje proliferaci a liniovou plasticitu hematopoetických prekurzorů. To může vést ke klonálnímu růstu rozličné signifikance či k leukemogenezi. Změny v jednotlivých dráhách pak mohou ovlivnit i citlivost hematologických malignit na léčbu. Pro lepší pochopení hematopoetické regulace jsme se rozhodli popsat změny genové exprese v průběhu fyziologického vývoje zdravých lymfoidních a myeloidních buněk, jakož i u buněk leukemických a to pomocí vlastní zjednodušené platformy založené na PCR v reálném čase. V sortovaných hematopoetických progenitorech a jejich maligních protějšcích jsme vyšetřili expresi 95 genů spojených s diferenciací vybraných...
|
host ::
RSS.